Vladimír Pelaj: Nic nedělat znamená nikam se neposunout a nic nezískat

Přestože mu zbývá ještě rok studia Manažersko-ekonomického oboru na navazujícím magisterském stupni, v praktických zkušenostech má  Vladimír Pelaj ve srovnání s mnoha spolužáky podstatný náskok. Od 18 let podniká v oblasti zemědělství. Přestože v dnešní době se mladí lidé do tohoto oboru příliš nehrnou, jeho agropodnikání baví a je v něm úspěšný. Navíc ještě během bakalářského studia založil s kamarádem netradiční dárkovou službu a stihl se zúčastnit několika studentských soutěží v oblasti podnikání i managementu.

Kromě prezenčního studia je vaší hlavní činností podnikání v zemědělství. V čem přesně podnikáte?

Zaměřuji se na zemědělskou prvovýrobu, pěstování obilovin a chov prasat. Nejvýznamnější je ale určitě chov prasat, už jen proto, že tvoří 90 % tržeb.

Mladí lidé se dnes o zemědělství moc nezajímají, například na PEF se obor Ekonomika zemědělství a potravinářství už několik let neotevřel právě pro nedostatek zájemců. Jak jste se tedy k podnikání v zemědělství dostal? Je to rodinná tradice?

Vlastně ano. Historicky se moje rodina vždy živila zemědělstvím a byla v tom úspěšná. Kolektivizace samozřejmě tuto činnost násilně ukončila, ale po revoluci jsme se k ní zase vrátili – i když pouze jako takový koníček mého otce a dědy.

Takže pokračujete v tom, co začali v minulosti vaši příbuzní. Co je na této práci nejnáročnější?

V dnešní době je i přes různé dotace určitě vůbec nejtěžší zůstat ziskový a přežít. Zejména podmínky na trhu s prasaty jsou velmi tvrdé a menší podniky mají problém konkurovat mamutím kolosům. V zemědělství se uplatňují rostoucí výnosy z rozsahu, což velké podniky značně zvýhodňuje. Současný trend nakupování od drobných výrobců situaci sice trošku zlepšuje, ale stále je to složité.

Ilustrační fotoJaký vliv má podle vás na úspěch ve vašem oboru geografická oblast podnikání? Je Morava spíše výhodou, nebo nevýhodou?

Pro chov prasat není geografická poloha nijak zásadní. Vše potřebné se dá snadno dovézt a klima uvnitř stáje upravuje vzduchotechnika tak, aby bylo ideální bez ohledu na okolní teplotu. Pro pěstování obilí ale není Znojemsko nejlepší. Je tady sice celkem kvalitní půda, ale chybí jedna velmi důležitá věc – voda. Málo tady prší, a to bohužel negativně ovlivňuje ekonomické výsledky zemědělských podniků. Dalším negativem je, že v okolí působí opravdu velmi ekonomicky silné podniky, které těm malým znesnadňují jakoukoliv expanzi.

Podnikáte od 18 let. Byl to důvod, proč jste si zvolil právě Manažersko-ekonomický obor? Využil jste při své práci i teoretické znalosti ze školy?

Podnikání nebyl přímo ten důvod. Obor jsem si vybral proto, že je široce pojatý a úzkou specializaci si můžu vybrat až podle toho, co mě bude bavit. Samozřejmě se mi teď získané znalosti hodí, ale studoval bych to stejné, i kdybych nepodnikal. Je jasné, že člověk nepoužije vše, co se kdy učil. Je ale mnoho věcí, které jsem využil třeba při uvažování o dalších investicích a v účetnictví. Ale i předměty jako je Ekonometrie nebo Operační výzkum se hodí. Jako nejdůležitější vnímám to, že jsem se naučil dívat se na věc více ekonomickýma očima.

Zkušenosti máte i v jiných oblastech. Už na bakaláři jste rozjel podnikání v dárkové službě Rozjasni.cz. Co vás k tomu přimělo? Byl to přímo váš nápad?

Byl to nápad kamaráda Jakuba Bůška. Měli jsme tenkrát chuť být hodně aktivní a účastnit se různých soutěží. Takže jsme se přihlásili do Top Studenta, Manažera Nanečisto, Global Management Challenge, a v neposlední řadě do soutěže Nápad roku. Tam jsme ale potřebovali podnikatelský záměr. A tak Jakub přišel s tím, že o dárkové službě už dlouho uvažuje, a že by stálo za to zpracovat podnikatelský záměr a zkusit to. V soutěži to nakonec nevyšlo, nápad jsme ale zrealizovali a Rozjasni.cz funguje – i když už beze mě.

Na co jste spoléhali, v čem měla být dárková služba jiná než ostatní?

Chtěli jsme hlavně, a tak to funguje stále, aby se zachovalo “kouzlo okamžiku” a nezanedbávaly se detaily. Dárky jsme doručovali osobně, společensky oblečeni a do druhého dne.

Proč jste projekt opustil, když se firmě daří?

Z projektu jsem odešel proto, že jsem mu nedokázal věnovat takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Bylo toho na mě moc a já jsem zjistil, že už určitě nedělám 50 % práce, a přitom mám 50% podíl. To mi přišlo dost nefér, ale zároveň jsem věděl, že se situace v dohledné době nezlepší – řešil jsem tenkrát možnost nákupu dalšího vepřína, který ale nakonec z finančních důvodů nevyšel. Jsme s Jakubem kamarádi a já ho v tom nechtěl nechat samotného, takže jsme se dohodli, že pokud si najde někoho, kdo s ním do Rozjasni.cz půjde, bude mít čas a chuť pracovat, prodám mu svůj podíl. Nakonec takového člověka našel, a tím skončila moje účast na projektu. O tom, jak se jim daří, si ale povídáme u kafe pořád.

Jak zpětně hodnotíte podnikání s kamarádem? Zkusil byste to znova?Vladimír Pelaj

S Jakubem určitě, je cílevědomý a velmi schopný, na všem jsme se vždycky dokázali snadno domluvit a pracovní debaty prokládali debatami kamarádskými. Možná proto mám na podnikání s kamarády tak dobrý pohled a šel bych do toho třeba i s jinými přáteli. Je ale otázka, jestli by bylo opět vše v pořádku, nebo by se objevily neshody. Horší je rodinné podnikání. Ne proto, že bychom se nedokázali dohodnout, ale protože nelze oddělit práci a volný čas. Když jsem někde s rodinou, pracuji vlastně neustále. Pořád se bavíme o tom, co by šlo zlepšit, co udělat, kde se třeba objevují nové příležitosti. To se potom může v pracovní poradu změnit třeba večer na horách nebo čekání na jídlo v restauraci.

Je nějaká zkušenost, kterou jste během podnikání získal, a která vás nějak výrazně ovlivnila a posunula dál?

Napadají mě spíš obecné věci, například to, že nic není zadarmo. Dokonce ani to, co tak na první pohled vypadá. Na druhou stranu ale také to, že nedělat nic znamená nikdy se nikam neposunout, nic se nenaučit a nic nezískat.

Napadá vás něco, co byste doporučil podnikatelům, kteří s podnikáním začínají, nebo o tom uvažují? Na co si dát pozor?

Aby si vše dobře spočítali, nebyli naivní a neviděli věci příliš růžově. To ale neznamená, aby se báli začít – jen je třeba počítat i s možností, že se vše nebude vyvíjet tak hladce, jak si třeba teď myslí, a mít na to připravený plán.

Zbývá vám poslední rok studia, už víte, co dál? Začnete se věnovat naplno svému podnikání? Nebo máte jiné plány?

Popravdě řečeno, nevím. Rád bych se věnoval podnikání i nadále, ale v jeho současném rozsahu by mzda, kterou si mohu vyplatit, těžko kryla například potřeby potenciální rodiny. Proto se neustále snažím o expanzi, která ale probíhá pomalu. Mám spoustu nápadů a dokonce několik připravených a propočítaných projektů, ty ale většinou naráží na nedostatek finančních zdrojů, protože expandovat v zemědělství a v podmínkách, které v okolí panují, je dost nákladná záležitost. Pokud se mi během tohoto roku nepodaří firmu dostatečně zvětšit, najdu si práci a budu firmu provozovat tak, jako teď. Jen nebudu svůj čas dělit mezi podnikání a školu, ale mezi podnikání a práci. Já ale stále věřím, že po dokončení školy ze mě bude podnikatel na plný úvazek.

Rozhovor připravila Lenka Roubalová.