Rozhovor s Ladislau Ventura z Angoly

navsteva-2016V letošním roce se opět rozšíří řady studentů PEF o studenty ze zahraničí. Nejedná se o nic nového. Studenti z celého světa u nás studovali již před 25 lety. Příkladem je toho doktor Ladislau Ventura z Angoly, kterého jsme potkali jedno páteční odpoledne. Seděli jsme po schůzce na zasloužené kofole, když se k vedlejšímu stolu usadil pan prof. Lacina a posléze nás představil svému společníku, který s ním na začátku 90. let na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity studoval. A jelikož je to člověk zajímavý a ne každý den máte štěstí někoho takového potkat, požádali jsme ho o rozhovor.

Co Vás přivedlo do České republiky?

Vzdělání. Tehdy Angola byla socialistická země, která se stala nezávislou v roce 1975, do té doby jsme byli portugalskou kolonií. Problém byl, že v Angole po osvobození nebyla dostatečná kapacita středních a vysokých škol a tím pádem bylo málo kvalifikovaných lidí. Takže se uzavíraly smlouvy s různými socialistickými státy, kam jsme mohli jít studovat. Například na Kubu, do bývalého Sovětského Svazu, demokratického Německa, atd. Já jsem měl původně studovat střední chemickou a potravinářskou školu se zaměřením na výrobu piva. Jenže v Československu tenhle obor měli jenom vysokoškolský, ne středoškolský. Navíc měl stát patent na tuto recepturu. Takže nakonec jsem začal studovat Střední zemědělskou technickou školu v Kloboukách u Brna. Střední jsem ukončil v roce 1984 a vysokou školu jsem přijel studovat až v roce 1987. Mezitím jsem 3 roky pracoval v Angole jako zootechnik. Na střední škole jsem totiž absolvoval obor pěstitel-chovatel. A v té době jsem také získal nové stipendium ke studiu na vysoké škole, opět do Československa.

Měl jste nějaké zkušenosti s jazykem?

Zkušenosti s češtinou jsem samozřejmě neměl, v Angole se mluví portugalsky. Po příchodu jsem absolvoval devíti měsíční jazykový kurz.

A dělala Vám čeština problém?

Ano, je to zcela odlišný jazyk, jiná stavba a jiná gramatika. Já jsem hledal něco společného, ale česká gramatika je úplně jiná a těžká. Hlavně pády, my jich máme taky dost, ale 7 je moc. Taky nemáme skoro nic ve středním rodu. Myslím, že jsem se do toho dostal až ve druhém ročníku na střední škole, kdy jsem víc přišel do styku s místním obyvatelstvem. Nakonec jsem z češtiny i odmaturoval. Byla tam spousta literatury, takže jsem musel umět i některé básničky, jako Maj – pořád si pamatuju první verš.

Co jste vlastně přesně studoval za obor?

Studoval jsem obor Ekonomika a řízení.

Na co vzpomínáte rád?

No na hodně věcí, ale dobré bylo, že jsme v rámci studia byli rozděleni na skupiny a já jsem měl štěstí, že v mém ročníku téměř všichni spolužáci byli solidární, pomáhali jsme si, chodili spolu na pivo a projekty jsme dělali společně. No a nejhezčí bylo, že sem si tu našel manželku na agronomické fakultě. To teda nevím, jestli je to vzpomínka nebo spíš realita, tady se to prolíná, ale každopádně je to dobrá realita. Potom jsem tu ještě dělal doktorát.

A po doktorátu jste tu nezůstal?

Po doktorátu jsem šel i s rodinou pracovat do Angoly. Máme 2 děti, starší syn je už dospělý a dělá postgraduální studium v Anglii a mladší dcera studuje základní školu v Angole. Do Česka jezdíme pravidelně, máme tu byt, rodinu a plno známých i ze školních let.

A co se týká tradic a svátků?

My jsme katolíci, takže rozdíl není tak velký. Nejíme kapra, ale jinou rybu a je to celkově tak půl napůl.

Jak Vám chutná česká kuchyně?

Českou kuchyni mám v oblibě, vepřo-knedlo-zelo, nebo kačenu se zelím si dám rád, ale chleba se sádlem, který býval na svačinu na střední škole mi moc nechutnal. Neseděla mi ani například krupicová kaše nebo ovocné knedlíky jako hlavní jídlo – v Angole máme představu o obědě a večeři, že to má být slané. Taky mi dost chyběly ryby, byl sem zvyklý, že 70% mé stravy byly ryby. Maso mám rád, ale zde se ho ji moc. No a ledvinky a třeba mozeček, to mi nechutnalo vůbec.
Vy jste měl původně studovat pivovarnictví, k tomu jste se už nechtěl vrátit, když na univerzitě máme obory pivovarnictví?
Ne, k pivovarnictví jsem se už nevrátil. Možná, že bylo štěstí, že jsem nezačal studovat tento obor. Ekonomie mě zaujala a můžu ji uplatnit v kterémkoliv odvětví, nejen v zemědělství.

Co teď vlastně děláte?

Dělám interního auditora. Vedu oddělení interního auditu pro angolskou generální daňovou správu.
Kromě toho jsme vytvořili asociaci IIA Angola (The Institute of Internal Auditors Angola) – v česku máte to stejné- Český Institut Interních Auditorů. Jsem jejich předsedou, je to dobrovolná funkce, díky které se mohu zúčastnit mezinárodních konferencí, seznámit se s novinkami, získat nové kontakty.

Dala Vám škola dobrý základ pro budoucnost?

Ano, dala. Přímo naše univerzita nebyla tak známa, ale o České republice se všeobecně říká, že tady máte dobré vzdělání. A já jsem teď jedním z odborníků ve své zemi. Mnoho bývalých angolských studentů v ČR zastávají přední funkce v naší zemi. Dokonce i bývalý ministr zemědělství Angoly studoval v Česku – je tu určitý respekt vůči dosáhnutí vzdělání v České republice.

A co se týká uplatnění v praxi?

Závisí na člověku, když studuje nejen pro diplom, nemá pak v praxi problém.

A poslední otázka, co české pivo a kultura?

Pivo mi jak které chutná. Bývám tu jen krátce, takže nemám moc čas zkoumat nová piva, ale Plzeň atřeba Budvar mi chutnají. Teď piju spíš víno.
Díky střední škole jsem byl celkem ovlivněn folklórem, jezdili jsme do Hustopečí a do Hodonína na hody. Na střední škole jsme měli i kapelu a hráli jsme ve škole a na zábavách. Zpíval jsem a hrál na kytaru, většinou šansony, balady, a dobové rockové písničky v portugalštině. Celkem se to posluchačům prý líbilo. Dokonce jsme s kamarádem účinkovali i na Festivalu v Sokolově, v roce 1984!kapela-kloboucaku-v-akci-1983